Podpořte Dům pro Julii, dětský hospic v Brně. „Dala bych mu klidně svoje plíce. / Po osmnácti letech se v klidu celou noc vyspat. / Čas jen pro sebe nemívám. Max 20 minut ve vaně jednou za půl roku. / Už mě několikrát napadlo, že je to jako vězení s milovanou osobou. / Jako mámu mě těší, že odkaz mé dcery žije dál…“ Pomozte nevyléčitelně nemocným dětem a jejich rodinám, ať to mají lehčí.

Dvojčata Jakub a Matěj přišla na svět předčasně a od prvních chvil jejich život provází boj. Jakub musel být po porodu oživován, Matěj brzy začal mít problémy s vývojem a jídlem. Vyšetření v mnoha nemocnicích příčinu nevysvětlila, ale brášky postihlo vážné neurodegenerativní onemocnění. Od malička pravidelně rehabilitují a dělají malé, ale vzácné pokroky. Jejich cesta je těžká, ale plná odvahy – a potřebují naši pomoc.

Boj s nemocí motýlích křídel je velmi náročný. Časově, emočně i ekonomicky. Své o tom ví desetiletá “motýlí” Rebečka i její rodina. Na vzácné onemocnění, kterým trpí od narození, zatím neexistuje kauzální lék, proto je snahou všech, kdo mají péči o pacienty na starosti, dělat jim každý den příjemný, pozitivní a snesitelný. Nečekat na léčbu, ale snažit se žít naplno den po dni. Někdy to jde hůř, jindy lépe. Cítit bezpodmínečnou lásku a stabilní oporu je v danou chvíli to nejdůležitější, co “Motýlci” v životě potřebují.   

Radka zůstala sama se třemi malými dětmi. Nejmladšímu byly teprve tři měsíce, nejstarší nastupovala do školy. Po zaplacení dluhů jí zbyly sotva čtyři tisíce korun na měsíc. Často sama několik dní nejedla, aby měly co jíst její děti. Byla vyčerpaná, v depresích a měla pocit, že selhala. Pomoc od Fandi mámám jí dala novou šanci – plenky, jídlo, drogerie i pocit, že na to není sama. Najednou mohla zase dýchat, začít šetřit a věřit, že to zvládne. Dnes má práci, je šťastně vdaná a sama pomáhá dalším maminkám v nouzi. Právě takto Fandi mámám mění životy samoživitelek a jejich dětí. Každá pomoc může být začátkem nové cesty. Přidejte se i vy a pomozte psát další šťastné příběhy.

Verunce byl ve 3 měsících diagnostikován šedý zákal obou očí. Její vizus je dle očního nálezu do 1 metru. Na takovou vzdálenost rozpozná zrakem své rodiče nebo své dva starší sourozence. Na jedno oko nevidí téměř vůbec, druhým může číst zvětšená písmenka, číslice a rozpoznávat obrázky, když si je dá těsně před obličej. I přes toto velké omezení se snaží fungovat a dělat věci jako její vrstevníci. Nyní nastoupila do 1. třídy běžné základní školy, chce navštěvovat kroužky a rozvíjet se, aby „držela krok“ se svými spolužáky a dalšími zdravými dětmi. K tomu však potřebuje kompenzační pomůcky, které jí mohou do určité míry „nahradit“ zrak.

„Když mi lékaři řekli, že můj syn Ondra má vážnou srdeční vadu, nevěděla jsem, jestli přežije. Strach, že přijdu o vlastní dítě, mě paralyzoval, a přesto jsem musela být mámou i pro své další děti. Právě tahle zkušenost mě přivedla k tomu, že jsem založila organizaci Srdcem Robinson, abych stála po boku rodin, které prožívají stejnou bezmoc. Pomozte, aby na to žádná máma, táta ani sourozenci nezůstávali sami.“